Divadelní spolek Jezírko Plzeň - Napsali o nás

Herci obsadí už zítra zámecký park v Křimicích

Komedie z per známých autorů ožijí v podání divadla Jezírko po osmé

Plzeň/ Osmidenní divadelní maraton pod širým nebem, Zámecké slavnosti 2008, odstartuje už zítra v křimickém zámeckém parku. Divadelní spolek Jezírko Plzeň jej pořádá již po osmé. Během něj mohou diváci zhlédnout pět her v deseti představeních v podání zhruba padesáti herců a komparzistů. Chybět nebudou ani světelné a pyrotechnické efekty.

"Letošní premiérou je hra z pera Vladimíra Renčína, ve které aténské ženy vezmou do rukou věci veřejné a donutí muže pomocí svých ženských zbraní, aby ukončili válku se Spartou," vypráví režisér hry a vedoucí souboru Jaroslav Pára. Nejkrásnější válka je pro Jezírko jedinečná hned v několika směrech. "Ve hře je spousta písní a sborů, které budou nazpívány členy souboru, ne žádným profesionálním sborem. Sólisté pojedou při představeních naživo," říká Pára. V představení navíc hraje i spousta malých dětí, které jsou většinou potomky členů Jezírka, ale na jevišti se svými maminkami být nemohou, starat se o ně musí někdo jiný. "Protože maminka ve scénáři třeba dítě vůbec nemá," vysvětluje režisér a doufá, že mu malí nezbedové nepředvedou při představení vlastní scénář.

Nejdéle hraným a divácky nejvděčnějším představením je romantická komedie nejvýznamnějšího světového dramatika Williama Shakespeara Sen noci svatojánské. "Touto hrou jsme zámeckou slavnost před osmi lety začínali, tenkrát se hrálo jenom tři dny," vzpomíná Pára.

Divácké oblibě se těší i komedie rodilého Plzeňáka Miroslava Horníčka Slaměný klobouk o záletném panu Fadinardovi a jeho dobrodružstvích ve svatební den. "Na přírodním jevišti nechybí ani kůň, který je příčinou nastalých zmatků v této bláznivé komedii," říká Pára.

Pyrotechnické efekty čekají na diváky i v důvěrně známé Lucerně Aloise Jiráska. "Poněkud komornější bude moderní komedie Vražda sexem, kterou režíroval kolega Josef Drápal," dodává Pára.

Proč mě rovnou nezastřelíte, proč mě tak trápíte?

Plzeň/ Vyrobit hradby, meče a zbroj, namalovat kašnu a ušít kostýmy. Jen malý výčet toho, co musí členové divadelního spolku Jezírko ještě před začátkem slavností stihnout. Do toho se konají téměř už denně zkoušky, samozřejmě až po práci a o víkendech, protože z ochotnického divadla nemá nikdo ani korunu, hlasové korepetice a natáčení sborů. A samozřejmě spousta organizačních záležitostí kolem. Asi největší hlavu má z toho všeho režisér a vedoucí souboru Jaroslav Pára.

"Je toho prostě moc, do toho někdo nepřijde na zkoušku, protože to prostě nestíhá. Já se můžu akorát rozčilovat, ale chápu, že každý toho má hodně," říká režisér. Na poslední chvíli musel ještě shánět tribunu pro diváky, protože ta pronajatá z loňska bude letos na úplně jiné akci. "Ještě že o kostýmy se starat nemusím, ty si vzala na starost naše kostymérka Vlaďka Kurcová," uvádí Pára s tím, že dělat kostýmy pro skoro padesát lidí není žádná legrace, Vlaďka navíc také hraje.

"Hradby jsme vyrobili s chlapama a holky je pomalovaly, zásluhu na tom má hlavně Ivana Malatová, to je naše výtvarnice, ale pomáhali i jiní," chválí Pára.

Ivana Malatová, v soukromí ředitelka mateřské školy, je v souboru už 30 let a při výrobě kulis je pro Jezírko nepostradatelná. "Dělám to, protože mě to baví, i když někdy toho mám taky už nad hlavu, kdyby někdo viděl náš byt před začátkem Křimic, tak by asi utek," směje se Ivana. Doma pro to ale mají pochopení, protože u Malatů hraje divadlo celá rodina. "Teď jsem třeba vyráběla s dcerou aténskou zbroj z karimatek, nabarvily jsme je na stříbrno a namalovaly na ně mužnou hruď, výsledek je úžasný," poukazuje na zajímavý materiál Ivana, která sama ztvární během zámeckých slavností několik hlavních postav.

Pro herce je náročná nejenom samotná příprava, i když textů, které jedni a titíž lidé v průběhu deseti dnů odříkají, je spousta, ale i samotná hra. "Nejde přitom o nějaké přeřeky nebo výpadky, na ty se lidi docela i těší, ale v parku je v deset večer už dost velká zima. Ve Snu noci svatojánské leží pětice lidí docela dlouhou dobu asi 10 možná 15 minut na zemi a to není žádný med. Jednou dokonce začalo pršet. Lidé vytáhli deštníky a pláštěnky, a my hráli dál," vzpomíná David Chyška. Hraje téměř v každé hře, a tak moc volna nemá. "Nejhorší to má ale rejža, naposled se nás ptal, proč ho tak trápíme, proč ho rovnou nezastřelíme," směje se David.