Napsali o nás

Odešel navždy divadelník

Letos v únoru měl životní jubileum a před několika dny v tomto jarním čase jsme se rozloučili v plzeňské obřadní síni s kolegou a hercem Vlastimilem VACKEM z Divadla Jezírko. Jeho odvěkým a milovaným rodištěm mu byla malá víska Tlučná na severním Plzeňsku. Již od svého mládí měl ušlechtilou lásku k divadelním prknům, která znamenají svět. Osudným se mu stala historická scéna divadla na Košutce, na které působil od druhé poloviny dvacátého století. Jako dlouholetý člen činoherního souboru Jezírko vytvořil nesčetné množství rolí v divadelních inscenacích Tylových, Jiráska, Stroupežnického, Klicpery, Nestroye a dalších autorů. Do srdcí pamětníků se nesmazatelně zapsal v sugestivní ztělesněné roli doktora Galena v Čapkově hře Bílá nemoc. Dovedl se přiblížit zejména lidovému divákovi, všechny svěřené postavy ztvárnil velmi odpovědně s citem a rozumem a stal se nesmírně oblíbeným. Bez divadla a rolí se cítil opuštěný. Připomeňme, že v roce 1995 v lidových velkohrátkách autorů Pavla Vernera a Josefa Kejhy se uplatnil v postavě Žižky v Saracénském čertovi a o dva roky později si zahrál znamenitého mudrce ve Staroklátech. Rok od roku se jeho zdravotní stav rapidně zhoršoval, ale uměl být statečný vůči nemoci, která ho pronásledovala. Poslední opona se za ním zavřela při dětském představení pohádkového příběhu Cesta do pohádky a zpátky, ve kterém se představil v nejmilejší roli krále v lednu letošního roku. Na sklonku života v nejtěžších chvílích mu byla na blízku starostlivá manželka s rodinou. Jeho životní pouť skončila posledním dějstvím tam v divadelních výšinách odkud není návratu.