Divadelní spolek Jezírko Plzeň - Historie

Divadelní spolek Jezírko je jedním z nejstarších souborů na území města Plzně. Již v roce 1916 se na Košutce sešlo několik zájemců o divadlo, aby založili při místním DTJ v rámci České besedy divadelní ochotnický spolek. Byli to hlavně manželé Nádeníkovi, manželé Opolzerovi, Josef Bíba, pan Puchta, paní Svobodová a paní Hodačová. První představením spolku bylo Srdíčko z lásky, hrálo se v lochotínském pavilónku.

Divadelníci se scházeli u Kouřimů a hrálo se v přírodě. Teprve když byl při restauraci U Pavlů vybudován sál s jevištěm, získali ochotníci své stálé zázemí. V té době se o scénické provedení a stavbu kulis se staral Ondřej Kail, který byl žákem profesora Josefa Skupy a o techniku Josef Morava. Spolek uváděl pravidelně několik her do roka, především hry Josefa Kajetána Tyla, Václava Klimenta Klicpery, Aloise Jiráska a mnoha dalších obrozeneckých autorů. Hrálo se nepřetržitě do roku 1943, kdy byl při náletu na město Plzeň zničen jak hostinec, tak i veškerý majetek spolku. Členové však nezaháleli a začali pracovat po boku divadelních ochotníků z Bolevce. V Bolevci se hrálo v sále Lidového domu, kde bylo místo pro 400 diváků.

Hned v roce 1945 se z iniciativy mládeže začal stavět nový kulturní dům i s jevištěm a divadelními šatnami. I z brigádnické práce divadelních ochotníků vznikl kulturní dům, který se stal na dlouhou dobu stálým sídlem košuteckých divadelníků a na jehož scéně bylo už v roce 1946 uvedeno první představení. Divadelní soubor přešel v roce 1948 pod správu Osvětové besedy a později pod Městské kulturní středisko.

Po zbourání Lidového domu v Bolevci v roce 1977 se spojili bolevečtí ochotníci se spolkem na Košutce a tak vznikl jeden velký soubor. Prvním společným představením byla Lucerna od Aloise Jiráska a soubor se přejmenoval na Divadelní soubor Lucerna. Za dlouhou dobu trvání souboru se vystřídalo několik vedoucích a režisérů, z nichž můžeme jmenovat Jardu Nocara, Škardu, Raise, Truxu, Sladkého, Horáčkovou, Naxeru, Kučeru a z hostujících Františka Juřičku, Václava Kuchyňku a Václava Beránka. Divadelní soubor Lucerna hrál na Košutce na Jezírku a předvedl svým divákům tisíce divadelních představení různých žánrů od her lidových až po operetky a hry se zpěvy, přes komedie až k antickému dramatu. Z řad spolku vyšli i někteří profesionální herci, např. plzeňským divákům dobře známý Antonín Hajšman.

Košutecké jezírko bylo svědkem působení divadelního spolku až do roku 1990, kdy kulturní dům, který košutečtí divadelníci svépomocí postavili, získala ve výběrovém řízení firma Baccardi. Firma přetvořila interiér na velkou diskotéku, kde již pro divadlo nebylo místo. S převzetím objektu sice firma převzala nad spolkem patronát, ten ale po zániku samotné firmy zmizel společně s ní.

Jezírko jako jméno divadelního spolku je spojeno až se znovuobnovením spolkové činnosti v roce 1993. Soubor ho přijal jako připomínku na mnoho divadelních her, které uvedl u košuteckého jezírka a odstěhoval se do Lidového domu v Černicích, kde zkoušel a hrál několik let. Vedoucím a režisérem se v této době stal Jaroslav Pára a zde se také zrodila podoba spolku tak, jak ji známe dnes. Divadlo plné mladých lidí, kteří se snaží zaujmout ještě mladší, dětské publikum. Pro malé diváky se povedlo zavést v zimních měsících stálý program, víkendová představení pro děti. Během let bylo nastudováno a odpremiérováno několik nových představení: pohádková hra Zvířátka a Petrovští, která se dočkala rekordních stovky repríz, obnovená premiéra hry Cesta do pohádky a zpátky, pohádky Hurá do pekla!, O princezně solimánské a loutkového představení Veselá medvíďata. Na některých těchto projektech se na scéně podílel výtvarník Jaroslav Hrubý. A právě zde, v Černicích, také soubor oslavil své jubileum a to 80 let trvání.

Brzy poté došlo k dalšímu stěhování. Přibližně ze stejných důvodů jako v předešlém případě, a to že noví majitelé a pronajímatelé raději sál zavřou, než by ho nechali využívat bez velkých výdělků. Po nuceném odchodu z Lidového domu v Černicích se stal soubor samostatným výdělečným subjektem, závislým na dotacích, sponzorech a především na vlastním výdělku. Soubor se na necelé dvě sezóny usídlil v Lidovém domě na Bílé Hoře, kde byla opět snaha zavést pravidelný nedělní program, a kde jsme obohatili repertoár o další premiéry O statečné princezně a pro nejmenší diváky pohádkové pásmo O perníkové chaloupce a Červená Karkulka.

Vzhledem k nepříznivým podmínkám byl soubor opět před nutností změnit své působiště a tím se pro nás stala sokolovna v Plzni - Křimicích. Stálý program byl narušen rozsáhlou rekonstrukcí sokolovny, i přesto zde vznikly další projekty, a to premiéra hry O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce a pohádka Pasáček vepřů.

Zde v Křimicích se také zrodil a uskutečnil nápad, který se stal v parku zdejšího zámku tradicí a kterým jsou za podpory rodiny Lobkowiczů Křimické divadelní slavnosti. V roce 2001 k této příležitosti byla uvedena jedna z nejkrásnějších her Williama Shakespeara Sen noci svatojánské, která se zde hrála po tři večery. V následujícím roce jsme pořádali  krásné letní večery ve společnosti pohádkových příběhů a široké veřejnosti už celý týden. Opět jste se setkali s elfy Shakespearova příběhu, ale také s Haničkou a vodníky Jiráskovy Lucerny a i jinými pohádkovými postavami z našeho repertoáru.

Pro Křimické zámecké divadelní slavnosti byla pro venkovní prostředí upravena pohádka O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce a rovněž se zde odehrála premiéra hry Hora Magura. V roce 2003 se ocitla našem repertoátu pro křimický zámecký park odpremiérovaná hra Josefa Kajetána Tyla Hody divých žen aneb Strakonický dudák a v roce 2005 byly Křimicek svědkem premiéry hry E.Labiche-M.Horníčka Slaměný klobouk.

Vzhledem k pokračující rekonstrukci křimické sokolovny Divadelní spolek prodělal další stěhování. Na krátkou dobu se domovskou scénou Jezírka stal sál "U Ženíšků" v Červeném Hrádku a v roce 2005 se naskytla příležitost vrátit se do opraveného Lidového domu v Černicích. Od září 2005 až do dnešních dnů působí spolek v Kulturním domě Šeříková v Plzni.

Soubor Divadla Jezírko se velmi aktivně účastnil obou plzeňský velkoher (Saracénský čert, Starokláti), můžete nás vidět i na dalších akcích, kde má již své stálé místo: Historický víkend, Pilsner Fest, Apriliáda, Divadlo na ulici - prostě všude, kde se něco děje.

Přijďte i Vy tam, kde se něco děje! Ať už se jen podívat, zahrát si a nebo pomoci jakkoli bude ve vašich silách. Těšíme se na Vás.

Za poskytnuté informace z historie děkujeme panu Bohumilu Kučerovi.